Nastěhoval se k nám covid😤

 No a zase v únoru. Přesně po roce se k nám zase nastěhoval covid. Odkud se k nám dostal mohu pouze odhadovat, ale to není důležité, důležité je, že jsme ho zvládli.👍🙏🍀 Postupně se covid zmocnil každého člena naší domácnosti. Dokonce i Loli jeden den pšikal🦜.🤔🧐😜

Tentokrát jsem byla první já. Ve čtvrtek jsem se vzbudila a bylo mi tak nějak divně. Přikládala jsem to nateklé dásni zašité po vytržení zubů, která byla stále nateklá, a také jsem v posledních několika dnech spala v průměru tak 3 hodiny denně. Neměla jsem rýmu ani kašel, prostě jen ta dáseň a celkové vysílení. V ten den jsem ještě běžela do školy pro Alexikovo vysvědčení, samozřejmě jsem měla respirátor (nesundavám ho nikde, jen u zubaře 🤔) a držela jsem odstup jako vždy. No a stejně se mi s největší pravděpodobností podařilo nakazit kamarádku, mého anděla na telefonu, což mě hrozně mrzí 🥺. A to jsem u ní v kanceláři byla snad jen 5 minut a samozřejmě i tam s respirátorem a odstupem. Kdybych si byla vědoma, že mám nějaký počátek infektu (jakéhokoliv), tak nevylezuz bytu ani na chodbu. Následně jsem na sebe byla hrozně naštvaná.

Když jsem přišla ze školy, tak jsem fungovala normálně jako každý jiný den. Alexík usnul kolem 13 hodiny a já si pak lehla kolem 14:30 k němu...světe div se...já usla, což se mi většinou během dne nepodaří. No a pak mě vzbudila zimnice. Ach jo, říkala jsem si, určitě mám zánět v té dásni. Ta totiž začala bolet a bolest se rozšiřovala do tváře, pod oko a dále po celé hlavě. Ani jsem si neměřila teplotu a vzala si Brufen a zase si lehla. Asi po hodině jsem cítila divný tlak v té dásni, tak jsem si šla vypláchnout corsodylem....rup a šlo to ven z té dásně. Tak jsem si říkala, že už bude fajn. No nebylo... tři hodiny po brufenu jsem pořád měla zimnici, hlava třeštila a teplotu 39,9'C😱.  Takže jsem přidala paralen a udělala jsem si test na covid... Test negativní, takže jsem to přikládala té dásni.

Myslela jsem však i na jiné infekce, tak jsem se už po probuzení přesunula na opačnou stranu místnosti a nasadila respirátor, abych zamezila co nejvíce přenosu k Alexíkovi. Samozřejmě jsem si vědoma, že většina virových infekcí je infekční již 1-2 dny před projevy symptomů... Tak alespoň snaha o to, aby ta případná virová nálož nebyla tak velká, že. Má úplná izolace je nemožná. Kdo nás zná, čte nebo sleduje, tak ví, že Alexík je absolutně závislý na mně. Bez mé přítomnosti je v podstatě nezvladatelný. Takže jsem zůstala ve stejné místnosti, aby na mě viděl a dcery se mu věnovaly co to šlo. Velké poděkování obou dcerám, jelikož si vedly opravdu moc dobře. I přesto, že mi bylo tak hrozně (ta horečka a ta hlava, žádná rýma, žádný kašel, žádné bolesti krku), vysílená jsem ležela, pospávala a sledovala jak si děti hrají. Alexík pochopil, že mi je špatně a byl celkem v klidu. Pořád se však ujišťoval jestli jsem tu.🧐 Kritickým pohledem po místnosti a slovem "mamkooo?" mě lokalizoval a ozvalo se " máš bubaky? Ohhh. pinkej, já s holkama hodný". 🥰 Bolest hlavy byla příšerná, občas mívám migrény, ale ty proti tomu byly slabý odvar. Nemohla jsem se soustředit vůbec na nic.

Vstávala jsem v podstatě jen když bylo třeba dát Alexikovi léky, najíst a nebo toaleta - hygiena. Pití zvládnul s děvčaty👍. Z následující dne si toho moc nepamatuji...vím že jsem volala své doktorce, opakovala si covid test - stále negativní, a v průběhu dne dávala Alexikovi ty léky, byla s ním několikrát kakat a dávala jsem bažanta, čistila mu zuby... Zkrátka to co a nikým jin nechce nebo nezvládá. Samozřejmě s utěsněným respirátorem a "omyta" lékařskou desinfekcí. Dokonce se nechal dvakrát nakrmit sestřičkami👏, což byl velký úspěch.

V sobotu už mi bylo lépe. A v sobotu odpoledne dostal Alexík teplotu😱. Dalo se to samozřejmě čekat, ale absolutní izolace mé osoby by byla kontraproduktivní vzhledem k jeho závislosti na mně by vedla k jeho oslabení či zhoršení. Prostě prekérní situace. Alexík tedy dostal "rytíře" paracetamol, který tedy naštěstí zabral a snížil teplotu alespoň trošku. Pro 4 hodinách jsme museli přidat ještě nurofen, jelikož teplota stoupla. Inhalace, dechová cvičení a klidový režim, což bylo celkem obtížné, jelikož i s teplotou byl Alexík celkem akční. Teploty vždy představují zvýšené riziko epi záchvatů. V neděli jsme přidali odsávání, protože se objevil hleník v krčku a zadní rýma, abychom udrželi dutiny čisté a nešlo to na dolní dýchací cesty. 

V neděli jsem si zase dělala kontrolní test na covid...a pozitivní 😡. Pozitivní ho měl už i Alexík a o pár hodin později i děvčata.😱🤯😖

Od pondělí už Alexík teploty neměl 👏👍🙏 a já si trošku oddechla. Samozřejmě jsme pokračovali v inhalacích, dechových cvičeních, odsávání, ale už jsme nemuseli dávat rytíře na teplotu. Alexík má tolik léků a tolik doplňků. Při infektu ještě přibydou ty proti teplotě, kašel nebo na odhlenění 🤯, v tom horším případě pak i antibiotika a nejhorší případ si ani nechci připouštět 😖, takže když se dávat nemusí (není teplota a dutiny máme čisté), tak je to výhra. Vzhledem ke všem těm diagnózam nelze předvídat co jak si Alexíkovo tělo přebere, jak se s čím popere... V podstatě každý infekt může být pro Alexíka život ohrožujícím.

V neděli se to ale začalo rozjíždět i u děvčat a hlásily prvotní příznaky - bolest hlavy, krk, ucpaný nos...no, už byly pozitivní také. Naštěstí měli obě, dá se říci, lehký průběh. No a protože byly prázdniny, tak holky ve škole nic nezameškaly. Prázdniny jsme všichni v podstatě proleželi, zkrátka klidový režim.

Covid jsme úspěšně vyhnali a snad už se k nám nikdy nevrátí. Vím, že je to utopické. Virům se zkrátka vyhnout nedá, jsou všude kolem nás...a k tomu aby na nás hupsly úplně stačí jen třeba ochlazení sliznic, nebo kapénka či aerosol letící od infekčního jedince. Ale pevně věřím, že tou naší "prevencí" nedostáváme takovou virovou nálož jako bez ní a většinu infekcí odrážíme. Včasné zahájení doporučené léčby, disciplinovanost a naše, zejména pak Alexíkova odhodlanost to vybojovat a vyhnat infekt z našich těl jsou také velmi důležitou součástí úspěšného překonání infektu. Alexík zvládl letošní covid bravurně, opět potvrdil, že je velký bojovník.👍🙏🍀 

Ještě se držíme zvýšené prevence, jelikož samozřejmě nechceme nic podcenit, nechceme riskovat návrat symptomů, nějaké následky (covid je pěkně záludný vir), nebo jiný infekt. Jak je známo, po infekčním onemocnění je člověk oslaben a přístupnější jiným infektům. To si třeba pamatuji ještě z dětství od své dětské lékařky. Nebyl snad měsíc, kdy bych nebyla nemocná. Imunitu jsem měla dle lékařky v pořádku, jen se vždy podcenilo to oslabení po infektu. V dětství stačilo snad jen aby kolem mě prošel infekční jedinec a já hned onemocněla. Týden doma s virózou, pak týden ve škole a chytla jsem zase něco jiného 🥴. Naštěstí u dcer je to jinak a u Alexíka to dříve také bylo jinak. Teď samozřejmě děláme co můžeme abychom infektům zabránili, ale jak vidíte, občas se nám to nedaří a ani nám se infekty nevyhýbají.

Víte, jakýkoli infekt ve mně vyvolává jistou míru paniky, kterou se však snažím nedávat najevo. Mám doma dva rizikové a co si budeme povídat, všichni víte, že u Alexíka to všechno začalo právě infektem - chřipkou. Katastrofické scénáře s fatálními následky úspěšně ignoruji, stejně jako prognózy, ale to víte, že se mi hlavou prohánějí různé myšlenky - myšlenky, které nikomu nepřeji. Snažím se tedy být co nejvíce pozitivní, brát infekt zkrátka jako infekt bez specifikace a bez myšlenek na hrůzné scénáře průběhu, a to vše se snažím přenést na celou rodinu. Dalo by se říct, že ve své vlastní vnitřní panice navenek minimalizuji "problém" infekt. Je totiž v podstatě jedno o jaký vir se jedná, každý vir dokáže napáchat velkou neplechu a může mít fatální následky. Dopředu to nikdy nevíte, nelze předvídat a nelze předpokládat, takže jediné co nám zbývá je zachovat klid, chladnou hlavu a pokoušet se znemožnit viru množení v našich tělech a vyhnat ho.

Děkuji za Váš čas a přeji pevné zdraví

Alice 🍀