Prosinec, Vánoce a Nový rok🥳❤️🍀

 Vážení přátelé,

nejprve Vám všem přejeme do Nového roku pevné zdraví, hodně štěstí, spokojenost, spoustu lásky a úspěch.

Prosinec byl pro nás trošku náročný, jelikož Alexík měl takové to "divné" období. Byl hodně spavý, málo aktivní, ztrácel sílu. Tak jak zvládne pár krůčků s lehkou oporou, tak v tomto období se ani neudržel na nožkách. Vše to mohlo být ovlivněno zvýšením léků, nebo prostě v důsledku některé z diagnóz, což není neobvyklé. Tato období jsou náročná, jednak je tu trpká bezmoc, obavy a strach...strach zejména z toho, že to neodezní. Taková období nás posunou zase o kus zpět. To co šlo před nástupem toho období už není samozřejmostí, ale musíme to zase obnovit, znovu se to naučit. Takže je tu i obava, že se to všechno obnovit nemusí. 

Je to těžké. Je to jako kdyby jste postavili dřevěnou chatku a přišel vítr který by vám ji pomalu rozfoukával. A vy se snažíte i tom větru držet tu chatku pohromadě, latě odlétají a vy se je snažíte zase dát zpět na svá místa. Modlíte se a prosíte, aby se chatka úplně nerozbořila. Když pak vítr ustává a začne vylézat sluníčko, přichází velká vlna naděje a jste šťastní, že chatka stojí. Pak zjišťujete, že některé laťky jsou nalomené či přelomené a základy té chatky mají praskliny. No a tak začne spravování, vyplňujete praskliny, opravujete jednotlivé laťky a některé musíte nahradit novými. Zase se modlíte a prosíte, aby se vám to povedlo a vše drželo pohromadě jako před tím větrem. Já věřím, že z pomyslné dřevěné chatky vybudujeme pořádný pevný dům, který žádný vítr nedokáže poškodit. 

Naštěstí těsně před Vánoci se Alexikovi podařilo zahnat to divné období a společně bojujeme aby bylo lépe a lépe. Ale teď už k těm Vánocům a Novému roku.

Naše Vánoce a příprava na ně probíhají spontánně a bez stresu. Tento rok jsem si tak nějak ani neuvědomila, že už je prosinec a blíží se Štědrý den, Silvestr, Nový rok. Je fakt, že na televizi nemám moc čas, a ven se také moc nedostanu, takže mi unikají takové ty všechny upoutávky a reklamy ...prostě ty spouštěče stresu nevnímám. Nikdy jsem nebyla takový ten freak na zvyky . Máme to na pohodu. Chce se nám péct, tak pečeme, jako kdykoli jindy, ale protože se blíží Vánoce, tak nepečené koláč, housky, buchtu nebo rohlíčky, ale cukroví. A pečeme jen to co nám chutná, protože přece nebudeme péct něco, co nakonec vyhodím. Tento rok jsme tedy nepekli vánočku, kterou jinak pečeme, ale nějak jsme to obešli. Takže linecké, pudinkové, kokosky, ořechy nechyběly. Ale nejraději máme to nepečené cukroví. Hlavně vosí hnízda, kokosové kuličky 3x jinak. 😃

Co se "věšteckých" zvyků týče, mám na ně vlastní názor. Jo, jsou takové úsměvné, ale já to vidím z jiné stránky. Jen si představte, že by se nám někomu neobjevila hvězdička v jablku, nebo by se odpojila jedná "vlašská" lodička od ostatních, popřípadě by nějaký  pantofel ukazoval směrem ven ze dveří, a nebo odlitek ukázal tvar něčeho zlého...jak to pak vysvětlovat, jak udělat aby to nejen děvčata nehlodalo v hlavě, aby jsme pak neočekávali něco, co se vůbec nemusí přihodit? No, snad rozumíte, co tím vším myslím. Udržet nějakou hladinu psychické pohody je prioritní, důležité a tyto věštby by ji mohli narušit a to nechci. Věštění je fajn, ale není to hra. Tedy alespoň si to tak myslím. 

Je jasné, že každá rodinka to pojímá dle toho jak jim bylo předáno jejich rodiči, prarodiči a úzkým okolím. My jsme si to zkrátka přizpůsobili k obrazu svému tak, jak nám to vyhovuje. Nejsme věřící, tedy nevyznáváme žádnou víru, a společenskému tlaku okolí na normy ohledně jakýchkoli svátků úspěšně odoláváme. Osobně se přiznávám, že v těch všech zvycích a náležitostech patřících všeobecně k svátkům, příliš nevyznám. 

Štědrovečerní večeře u nás není přesně na minutu. Čas večeře se odvíjí, stejně jako spousta dalších záležitostí, dle Alexíkova aktuálního stavu. A ne, neděláme kapra a ani nenavařuji tuny brambor na salát a nesmažím haldy řízků a vinných klobás a já nevím čeho všeho. Prostě uvařím to, co nám chutná. Tento rok jsme měli kuřecí řízky, filé z tresky, pečené batáty a bramborový salát s majonézou (jinak děláme s jogurtem😉). Polévku jsem totálně vypustila, jelikož naše rozmazlené dětičky papají jen husté "eintopfy" (hustá zasmažená polévka obsahující spoustu různé zeleniny a uzeninu nebo maso). Zkrátka nemají rádi ty vodnaté, sem tam kousek zeleniny a nějaká ta nudlička.

Na dárky jsme se vrhli ještě před večeří, jelikož Alexík by po večeři byl už tak unavený, že by si asi ani neužil to rozbalování. Každý z nás měl nějakou praktickou maličkost pro radost, ale hlavní jsou pro nás děti, samozřejmě. Dostávají takové dárky, které si přáli nebo jsou praktické.

Tento rok dostal Alexík ergonomickou židli k psacímu stolu, která byla jednoznačně trefa. Tedy on dostal dvě, jelikož jsem objednala v akci 1+1. Takže jedna židle byla jako dárek. Je polohovací, má podnožku, vibrační polštářek na podporu zad s USB a polštářek na oporu hlavy. Dalším hitem pak bylo pyžamo - overal Sonic, který Alexík nechtěl vůbec sundat skoro tři dny. Overal je velmi praktický, je volný, má podšitý zip na zadku pro případ potřeby na toaletu. Musela jsem tedy sáhnout po dospěláckém M, které je mu akorát. Přístě však raději objednám vel. L. Alexíkovi nezbývá mnoho a bude stejně vysoký jako já. Jeho váha je stále o ca. 11-12 kg vyšší než ta moje. Je to prostě pořádný kluk. Ostatní dárečky byly spíše praktického charakteru. Ty pak objevoval a stále ještě objevuje postupně. Jelikož ho baví modelína, tak dostal pořádnou zásobu i se spoustou doplňků. Má hrozně rád Lego ninjago seriál a tak dostal postavičky, robota Zeleného ninji a další lego kostičky. Měl radost a je to praktické k rozvoji motoriky, představivosti i prostorového vnímání. Ještě také dostal takové kuličky s příslušenstvím, ze kterých může vytvářet různé příšerky. No a aby jsme ho motivovali více k učení, tak mezi jeho dárečky byli také pomůcky k výuce....od pexesa, puzzle až po pracovní sešity.

Čím víc se blížil Nový rok, tím více mi lezlo na nervy bouchání petard pod našimi okny a následné ječení. Alexík vždycky křičel na okno: "už čestaňte!!!" Ale to bylo asi všude. Silvestra jsme si oslavili doma, jen my. Během dne jsem rozeslala několik přáníček emailem i sms. Nejdříve jsme si hráli všichni společně a když pak Alexík usnul, tak jsme hráli karty. Zkrátka takový poklidný rodinný večer. O půlnoci jsme i všichni navzájem popřáli a postupně opusinkovali spícího Alexíka. Půlnoční ohňostroj Alexík naštěstí zaspal. Naštěstí byl zrovna v tom hodně hlubokém spánku, ze kterého je těžké ho probudit.

Sice jsem si naivně trošku myslela, že ten půlnoční ohňostroj ani nebude vzhledem k událostem posledních dní 🤔, ale nakonec přeci jen byl. No, je to věc názoru.

Tak jsme vstoupili do Nového roku 2024 s dobrou náladou, s řadou předsevzetí, spoustou vroucích přání a pevnou vírou v lepší zítřky.

Děkuji, že jste dočetli až sem.

Přejeme vám vše dobré v Novém roce 2024 a hlavně pevné zdraví ✨

S přáním všeho dobrého Alice 🍀