A je tu virová sezóna 😱

 Vážení přátelé, 

tento rok se nám tzv. virová sezóna začíná rozbíhat o kousíček dříve než je obvyklé. Také jste si všimli? 

Co to vlastně pro naši rodinu znamená a co obnáší prevence, kterou jsme si tak nějak uzpůsobili k obrazu svému? Jak se snažíme uchránit Alexika před infekty? Odpovědi se dozvíte právě v tomto článku. 

A jelikož mám pocit (už mnoho let), že jsou virová onemocnění a zejména ta respirační většinově podceňována, tak jsem se rozhodla tu také něco napsat o virech. Nebudu před Vámi skrývat své (v mých očích oprávněné) obavy. Některé informace o virech jsou celkem hororové, ale rozhodně Vás nechci nějak strašit, takže to vezmu jen tak okrajově. Ono to jinak, než okrajově ani nejde, to by pak totiž nebyl článek, ale spíše kniha. Chci vlastně jen tak trošku upozornit na rizika, která různé viry přinášejí nejen do našich životů, ale i životů našich blízkých. (Jestli se Vám příspěvek bude zamlouvat, tak prosím šiřte a sdílejte, kde se dá👏😃🙏) Co může pro jednoho být lehká rýma, pro jiného se může stát život ohrožující. A není to jen o covidu, existuje spousta jiných virů. 

Ale zpět k tomu jak se chráníme před viry a hlavně jak se snažíme uchránit Alexíka. Postupně jsme se celá rodina přizpůsobili jistým omezením i mimo virovou sezónu, tedy celoročně. Zdržujeme se míst, kde je vysoká frekvence lidí, a když už na takové místo musíme tak nasazujeme respirátory nebo roušky. Často si myjeme ruce, dezinfikujeme ruce, po příchodu domů se samozřejmě co nejrychleji převlékáme. Prostě taková klasika. 

Obě děvčata jsou zvyklá, že po příchodu ze školy se jdou nejprve převléknout, umýt ruce i obličej mýdlem, vykloktají si slabým solným roztokem nebo ústní vodou, pak si ještě vydezinfikují ruce. Po tomto "rituálu" pak teprve jdou k Alexíkovi. Stejný rituál dodržuje manžel i já (tedy když už se někam dostanu, jelikož odcházím pouze pokud Alexik spinká) po příchodu domů, ať už jsme byli kdekoli. Další takové malé omezení je v návštěvách. Návštěvy máme pouze ojediněle a ti, kteří nás navštěvují jsou obeznámeni s riziky, které případný infekt pro Alexíka obnáší. Takže k nám návštěvy chodí pouze pokud jsou si jisti, že nejsou infekční. Za což jsem velmi vděčná. Děkuji 🙏🤗

Pak je tu školní docházka, že. Děvčata jsou poučena o zásadách prevence, takže jsou do školy vybavené nejen respirátory, ale také dezinfekcí na ruce i dezinfekčními ubrousky. Minulý školní rok se nám osvědčily i cucací tabletky Virostop. Obě děvčata nosí respirátor i ve výuce, nenutím je, ale zkrátka to tak cítí i ony. Naštěstí má pedagogický tým, vedení školy i spolužáci (až na vyjímky u mladší dcery) pochopení, za což jsme vděčni. Alexík, pokud tedy tu svou školu neprospinká, tak má vždy respirátor a vždy dezinfikujeme ruce. Používáme profi desinfekci, kterou používají např. v nemocnicích. V případě, že vím o nějakém infektu přímo v Alexíkově třídě, tak raději upustím od účasti ve výuce, jelikož je to zkrátka příliš velké riziko. Ale jak uvádím výše, Alexik většinou v dopoledních hodinách spí (nebo je unavený, nevrlý, není mu úplně nejlíp), jen výjimečně je pro návštěvu školy v "použitelném stavu", takže se učíme doma. Alexík je na respirátor již zvyklý. Občas se stane, že trošku protestuje ( v návalu agrese, či deprese), např. při EEG nebo kontrole apod., ale zase na takových místech víme od sestřiček či lékařů, zda je v pořádku respíka na tu chvilku sundat. Ano, zejména při kontrolách resp. hlavně v čekárnách lékařů je respirátor nezbytnou součástí našeho vybavení. Jak všichni víme, na takových místech se to viry jen hemží, i když je tam asi dezinfikováno denně. Respík máme na obličeji všichni pokud vstupujeme do supermarketu, malého krámku nebo kamkoliv, kde je více lidí. Manžel to tedy mimo virovou sezónu moc nedodržuje (špatně se mu dýchá v důsledku jeho zdravotního stavu), ale dodržuje velké odstupy i "rituál" po příchodu, je opatrný svým specifickým způsobem.

Další rodinou úmluvu máme pro případ, že se necítíme dobře. Manžel se v takovém případě izoluje sám a drží od nás ostatních odstup. Když se dcery necítí dobře, a mají pocit prvotních příznaků nějakého infektu, tak se já s Alexíkem v podstatě izolujeme v našem pokoji a děvčata ve svém. Pořádáme pak videohovory, čímž předcházíme psychické nepohodě u všech 😂. Děvčata už jsou zvyklá, že pokud pociťují podrážděnou sliznici (svědí je v nosánku, pocit plného nosu...), tak si dají aromalampu s tea tree olejíčkem do pokojíčku. Tea tree olej pročišťuje vzduch, je antiseptický a viry ho nemají rádi. Pokud se začnou objevovat symptomy, tak zvýšíme příjem vitamínu C a vše podpoříme čajíkem, silným vývarem a klidovým režimem. Pokud se opravdu rozjede nějaký infekt, nastoupí rýma, kašel, teplota apod., nastupuje zahájení léčby dle obecně známých doporučení lékařů, a já zahajuji s Alexíkem intenzivnější dechová cvičení a preventivní inhalace Vincentky, abych co nejvíce zabránila přenosu infektu, který je v rámci jedné domácnosti téměř nevyhnutelný. A samozřejmě se snažíme co nejvíce izolovat. Čas od času se všichni otestujeme, při podezření na kontakt s covidem nebo chřipkou. Ještě, že ty "domácí" testy existují.🤔

Horší je, když se začne nějaký vir pokoušet o mně. Jak víte, Alexík nevydrží s nikým, bez mé přítomnosti se stává nezvladatelným, projevuje se agresivita a zvyšuje záchvatovitost. Takže pokud já na sobě něco cítím, tak sama sobě dávám "terapii" kloktání a výplachu hrdla solným roztokem, jím cibuli s medem i syrový česnek, mažu si nos tea tree olejem, zvyšuji příjem C vitamínu apod., zkrátka takové ty babské rady. Vzhledem k tomu, že mám chronickou bronchitidu, tak mi většinou vše jde hrozně rychle na průdušky. No, ale také nasadím respirátor, který v podstatě sundavám co nejdál od Alexíka a to jen abych se napila, najedla a nebo jej vyměnila. Ano, v případě, že se o mně pokouší nějaký infekt, tak v tom respirátoru i spím🤫🤭. Zkrátka je to tak, jelikož spím přímo vedle Alexíka. Vzhledem k prevenci, kterou dodržuji, tak se to za celé čtyři roky, co je Alexík nemocný, stalo pouze dvakrát. Jednou asi před rokem, a Alexík infekt nechytil (alespoň neměl žádné symptomy ani obtíže). No a jednou to byl Covid v únoru 2022 a měli jsme ho všichni doma. Alexík ho zvládl bravůrně doma. Je však pravdou, že jsme zřejmě díky těm všem našim omezením a "rituálům" neměli tak velkou nálož viru, resp. jsme nenechali vir, aby se nám na sliznici rozbujil a měli jsme velké štěstí. Až na manžela, který strávil ve své uzavřené ložnici asi 3 týdny a bylo mu opravdu dost špatně.🤒🤧🤢 No měli velikánské štěstí a přežili covid v teple domova bez RZS. Osobně si myslím, že Alexíkovi ke zvládnutí covidu tenkrát také přispěl ten nově nasazený "lék", je to v podstatě silný antioxidant a tak mohl přeci jen pomoci tělu vypořádat se s tím virem lépe. Ale to je pouze moje teorie.🤔 Nemám potvrzeno lékaři.

Za ty téměř čtyři roky, co Alexík onemocněl zvládl přeprat celkem 6 infektů resp. respiračních virů, z toho tři v nemocnici a tři doma. Při jednom infektu (vzniklém pravděpodobně aspirací v důsledku ochabnutí polykaciho reflexu) v nemocnici, mu pomáhal Bi-Pap přístroj a kyslík, jelikož respiračně selhával. A to je to, čeho se v případě infektu bojím... Jednak epi záchvatu (zvýšená zátěž pro organismus, teplota =riziko záchvatu vysoké), a také respiračního selhání. Dlouho se nám v lékařských zprávách opakovala taková větička, která vlastně říká, že v případě respiračního selhávání není doporučeno přistupovat k použití plicní ventilace vzhledem ke zjištěným diagnózám. Bylo mi to vysvětleno, tak, že pokud by se muselo přistoupit k plicní ventilaci a tím i k navození umělého spánku, pak by mohlo dojít k takovému ochabnutí plic, že by nebylo možné vyvedení z umělého spánku. Musel by to zvládnou max. s tím Bi-Pap a nebo sám. Podobně i v případě grand mal záchvatu. A to jsou ty obavy a šílený pocit, který mi způsobuje jakýkoliv infekt. Sice mě uklidnil náš pan profesor v 10/2021, s tím, že je to vždy individuální a o postupu rozhoduje vždy lékař dle aktuálního zdravotního stavu. Jenže, jsme z malého města a i když máme doporučení, že v případě potřeby nás mají neprodleně směřovat do krajské nemocnice, co já vím, na koho narazíme, že. Záchranáře u nás máme úžasné, ale ta nejbližší nemocnice... pochyby, pochyby a pochyby. A než se mi podaří sehnat některého z našich ošetřujících specialistů, tak to může mít fatální souběh okolností. Ale pojďme smýšlet pozitivně, a viry budeme odhánět a eliminovat v zárodku, aby taková situace nenastala. 

Celkem tři infekty jsme zvládli doma, vč. toho covidu, pouze s telefonickými konzultacemi s lékaři. Jsem nesmírně vděčná sestřičkám Neurologické kliniky Motol (odd. C 😍 ) jelikož mě naučili jak odsávat případné hleny i z krku a spoustu jiných potřebných věcí. Díky našemu plicnímu lékaři máme super profi odsávačku i ultrazvukový inhalátor. Fyzioterapeutky v Motole mi ukázaly všemožná, nejen dechová cvičení a stimulace, kterými se dosáhne uvolnění hlenu😀. Paní doktorka (v důchodu, která bydlí pod námi) mi vysvětlila jak správně poslechnout plíce i průdušky a hlavně jak to vyhodnotit. Takže fonendoskopem poslouchám Alexíka i když se třeba trošku zakucká, abych si ověřila, že nedošlo k aspiraci - vdechnutí😀.

Když se však rozbíhá virová sezóna, jsme všichni ostražitější. Všichni jsme si vědomi i tzv. přenesené nákazy, což znamená, že když jsem v kontaktu s infekční osobou, nemusím to chytit já (mé tělo vir přepere hned v počátku a jsem bez příznaků), ale mohu to přenést na někoho jiného - třetí osobu a ten může onemocnět. No a proto jakmile sleduji zvýšený výskyt respiračních infektů v našem okolí, tak preventivně zařazuji do každodenního Alexíkova cvičení více dechových cvičení a pro jistotu nechávám v pokoji občas puštěný inhalátor s vincentkou. Od případné návštěvy školy v období, kdy se to všude hemží viry, raději upouštíme a s Alexíkem se učíme doma. Naštěstí máme super specku, kde mají pochopení a vycházejí nám vstříct. Máme naše super lékaře specialisty, kteří náš přístup vítají. Přeci jen, infekt by mohl u Alexíka vést k rapidnímu zhoršení celkového stavu, a to by byla škoda, když tomu přeci jen můžeme alespoň trošku předcházet prevencí (snažit se předcházet, přesněji), která je v našich silách. Takovou malou (v našem případě) nevýhodou však je, že Alexík je mimo kolektiv, takže sociální kontakt s jinými dětmi je omezený. Neřekla bych však, že tím nějak strádá.

Přeci jen, je třeba si uvědomit, že na počátku Alexíkova onemocnění byla chřipka. Často, právě v období virové sezóny přemýšlím, jak by to všechno mohlo být, kdyby tu chřipku tenkrát nechytil. Ta chřipka, resp. ten daný vir chřipky, vlastně všechno odstartoval a můžeme se domnívat, že byl jakýmsi spouštěčem - aktivátorem všeho. Mohl by dnes být žákem 4. třídy ZŠ a přístí rok jít ke zkouškám na gymnázium jako děvčata? Ale pak si uvědomím, že by se nějakému viru, který by to odstartoval, asi stejně nevyhnul. Možná by to bylo mnohem později a možná by to všechno bylo horší anebo lepší. Na to se nikdy odpověď nedozvím... 

Viry se objevují po celý rok, jen třeba na jaře či právě na podzim mají lepší podmínky pro šíření. Co si budeme říkat, my lidé jim to ulehčujeme, jelikož v těchto obdobích snadněji prochladneme, nebo nás ofoukne v důsledku výkyvů počasí.

No, a jsme u prvního tématu. Je mi velmi nepříjemné pokud slyším: "Né, nejsem nemocný/á, jen jsem nastydl/a." Ale, věděli jste, že pokud se nastydnete a máte rýmu, tak je ve vašem nose na sliznicích přítomen jeden z více než 400 respiračních virů? (Některé zdroje uvádí 200). Asi si teď pokladáte otázku: "Jak je to možné, vždyť jsem jen nastydl/a?" Má to úplně jednoduché a logické vysvětlení. Jestliže se prochladneme, zejména pokud nám prochladnout nohy (ne na darmo babičky říkávají, že je hlavní mít nohy, záda a břicho v teple), tak se naše maličkaté cévky stáhnou a na našich sliznicích klesne teplota. Jak již víme, viry jsou všude kolem nás, takže pokud na našich ochlazených sliznicích "sedí" nějaký ten vir, tak má v tuto chvíli nejlepší podmínky pro množení. Některým virům to trvá pár hodin, jiným dokonce i 3 dny a je z toho viróza, ale jelikož to je z toho prochladnutí, tak tomu spousta lidí říká zkrátka "nachlazení".  Jelikož jsou však již zapojeny viry a tudíž se nejedná pouze o podráždění sliznice chladem (ty stáhnuté žilky), tak už je to infekční záležitost. Nejčastější viry, které nám způsobují takováto "nachlazení" jsou rhinoviry - ca. polovinu, o čtvrtinu se dělí coronaviry, adenoviry, chřipkové viry - influence, a ostatní viry zaujímají tu poslední čtvrtinu. Větší pravděpodobnost nákazou rhinoviry je na podzim, zatímco adenoviry více potkáváme na jaře. Toť odhad veřejně dostupný. Samozřejmě v posledních dvou letech byl středem covid_19, a ty ostatní viry šly do pozadí.

Všichni víme, jak se šíří viry..... kapénkami. A zase jsme u mylné představy, že to znamená přímý kontakt s infekčním jedincem, resp. s jeho " kapénkami". Ale ono od toho infekčního jedince můžete být třeba 5m daleko a stejně to chytit. Když dýcháme, tak vypouštíme do prostoru kolem nás takové malinkaté, okem neviditelné kapičky, a tyhle kapičky nabité viry úplně stačí, aby nakazily někoho kolem nás. V otevřeném prostoru se samozřejmě riziko nákazy snižuje, ale věděli jste, že když si infekční člověk pšikne nebo zakašle (a všichni to známe, že většinou kašleme "z plných plic", že), tak ty kapénky letí třeba i několik desítek metrů daleko. Mohou dopadnou na naše ošacení, vlasy apod., pak už stačí nedbalý dotyk a tou samou rukou si pak sáhneme na nos nebo promneme oči a vir .... Hurá do našeho těla. S takovou nákazou se většinou náš imunitní systém vypořádá velmi rychle, pokud je tedy v pořádku. Obdobně to funguje v uzavřených prostorách bez nebo s klimatizací, a horší je asi ta centrální - propojeno více místností. Klimatizace totiž pěkně ty viry rozfouká na všechny strany, takže se kapénky nabité viry déle vznášejí ve vzduchu a čekají na svou příležitost skočit na oslabeného jedince. Viry všeobecně mají rádi chladno a vlhko. Když je teplo, tak kapénky klesají k zemi rychleji, odpaří se a vzniká aerosol - z toho je také možná nákaza. Když mrzne tak kapénky vlastně zmrznou a většina virů to nepřežije. Viry jsou schopné přežívat na různých površích, dle okolních podmínek od několika minut až po několik dní.

Pokud je člověk zdráv, tak si s takovými potencionálními nákazami jeho imunitní systém poradí a vlastně jej i takový "letmý" kontakt s viry posiluje - nastartuje "výrobu" protilátek. Horší jsou pak ty nákazy, které všichni dobře známe, tedy blízký nebo přímý kontakt s infekčním jedincem. Všem je jasné, že v uzavřeném prostoru, blízko infekčnímu jedinci a s rostoucím časem se samozřejmě zvyšuje riziko nákazy. Při fyzickém kontaktu, podání ruky, objetí, polibek.... je téměř jisté, že si vir najde cestu do našich útrob. Čím více viru si "natankujeme", tím větší je pravděpodobnost nákazy. Pak tu jsou ještě možnosti nákazy skrze předměty. Málo kdo si uvědomuje, že když se vysmrká a neumyje si ruce, tak na těch rukou je ten vir. No a těma rukama pak sáhne na něco (kliku, hračku, knihu, ovoce v supermarketu, apod ) někdo jiný vzápětí sáhne na tu určitou věc a ty viry jsou pak samozřejmě na jeho rukou, kterými si sáhne někam do obličeje. Neznamená to však, že se onemocní. S viry je to hrozně individuální záležitost. Někdy opravdu úplně skvěle zafunguje náš imunitní systém, někdy sami vycítíme nákazu a zavčas zahájíme "léčbu", a vir se hned v počátku "udusí" a my neonemocníme. Jindy však obyčejná nákaza virem může spustit veliké neštěstí. 

Co pro jednoho lehká rýma, může pro druhého být katastrofa. Nutno zmínit také autoimunitní onemocnění. Autoimunitní onemocnění jsem děvčatům vysvětlila následovně: naši obránci se najednou zblázní a začnou bojovat proti sobě. Je to v podstatě tak, že náš imunitní systém vyhodnotí něco, co je našemu organismu vlastní jako "vetřelce", kterého se samozřejmě snaží zničit. Když máme v těle infekt, tak náš imunitní systém se ho snaží zničit a někdy se stane, že to vyhodnotí špatně a začne vlastně ničit i to, co nemá. Jako to bylo u Alexíka ( chřipka - grand mal - ARO), jednou z diagnóz na počátku a vlastně to byla právě tato, která nás dostala do Motola na ARO a plazmaferézu, byl ADEM - akutní diseminovaná encefalomyelitida. Jedná se zjednodušeně řečeno o autoimunitní zánět mozku. U nás to byl chřipkový vir, který vše odstartoval.

Výše jsem zmínila rhinoviry, které jsou vlastně nejčastějšími původci virových respiračních onemocnění na podzim. Poslední dva roky to tedy asi byly coronaviry, ale držím se odborných textů a literatury.🙂 Rhinoviry patří do rodiny picornavirů, které patří mezi neobalené RNA viry. No a ty mohou způsobit lehkou rýmu, ale naopak také těžký zánět mozku s doživotními následky. Podobně jsou na tom ty coronaviry, co dokáží máme všichni v živé paměti. Coronaviry jsou také RNA viry, ale jsou obalené. Coronaviry tu jsou od nepaměti, jen strašně rádi mutují a stěžují nám lidem život. Za zmínku také určitě stojí rotaviry patřící do rodiny reovirů, jsou to neobalené RNA viry. Způsobují nepříjemnou střevní virózu. Herpesviry, DNA obalené viry, které způsobují nejen neštovice nebo pásový opar, ale také např. záněty mozku a dokonce i trvalé následky v podobě postižení mozku. Ne nadarmo se traduje, že neštovice je nejlépe prodělat v dětství (kdy se s nimi dětský imunitní systém vypořádá lépe než v dospělosti) a neměli by s nimi přijít do kontaktu těhotné ženy.

Viry jsou v mnoha případech spouštěčem závažných onemocnění, některá jsou léčitelná jiná ne. Za všechny uvádím Gulli Barre syndrom. Gulli Barre syndrom je vzácný a jeho spouštěčem bývá právě infekt (covid_19, rotaviry, chřipkové viry, ale i některé bakterie - např. z nedostatečně tepelně upraveného drůbežího masa). Toto onemocnění zahrnuje postupné ochabnutí od končetin až po celé tělo a není léčitelné. Dnešní medicína je však mocná a pokud se zavčas diagnostikuje, pak je možné symptomy zmírnit a prodloužit tak život. Prognózy však nejsou pozitivní. S virovou infekcí je také spojována roztroušená skleróza, některé encefalitidy i encefalomyelitidy a mnoho dalších onemocnění.

Dále je nutno zmínit fakt, že na respirační viry často nasedají také bakteriální infekce. Například když už máme zelenou rýmu - zánět horních cest dýchacích nebo záněty dolních cest dýchacích - zánět průdušek, zápal plic, ale také třeba zánětlivá onemocnění střev. Nelze opomíjet ani onemocnění srdíčka v důsledku infekce. Například víme, že chřipkové viry či coronaviry (zajisté to umí i jiné respirační viry) jsou schopny vyvolat některá onemocnění srdce či srdce oslabit nebo dokonce nenávratně poškodit.

Virů kolem nás je nespočet a proti mnohým se můžeme nechat očkovat. Však nutno podotknout, že některá očkování nejsou pro každého. Záměrně jsem se v tomto článku zaměřila na respirační viry,  viry šířící se kapénkami. A všechno je to o tom, že se nestává příliš často, že vir spustí tornádo v našem těle, ale ruku na srdce, víme všichni a jsme si jistí, že nebudeme (nebo naše děti či blízcí) právě tím ne příliš častým případem? Ne, nejsme a právě proto bychom se měli alespoň trošku chránit, a nejen egoisticky sebe, ale také naše blízké i okolí.

Když jste došli až sem, pak jistě chápete mou "lehkou paniku" z infekce, zejména u Alexíka. Možná budete mít pochopení, že mě celkem vytáčí následující výpovědi ze života:

- Matka vláčející unudlené, kašlající dítko, které má evidentně horečku, od školky v odpoledních hodinách: "No, ještě abych tě nechávala doma kuli soplíku! Co si o sobě myslí, ta učitelka?!"

- Dospělá osoba, ucpaný nos, sotva mluví a viditelně se celkově necítí nejlépe: " Nebojte, nemám virózu nebo tak něco, jen jsem nachlazený."

- Matka u školy: " Ono mu vlastně nic není. Má jen rýmu a včera večer měl teplotu, ale zabral Brufík, tak jsem mu ho dala i teď ráno, aby tu teplotu neměl i ve škole."

- Jiná matka u školy: " No včera se nějak osypal, nevím co to je. Doktorka je tam až odpoledne, tak tam s ním zajdu až ho vyzvednu ze školy." (Evidentně neštovice, matka to jen nepoznala a když jsem to zmínila, tak jen pokrčila rameny.)

- Vrcholem mého žebříčku je pak skutečnost, že si některé děti (dokonce i na prvním stupni, na střední to dokážu pochopit při doznívání  onemocnění) nosí po kapsách nosní spreje (a víme, že spousta z nich je návykových, že) a nebo dokonce léky (Nurofen, Paralen, antibiotika), a to vše s jasnými instrukcemi od rodičů - když ti bude špatně, tak si vezmi prášek.😩

Pak si představte pedagogický personál, co asi zažívá, když musí rodičům oznamovat, že jejich dítě je evidentně infekční a vysvětlovat, že by asi v zájmu dítěte i ostatních žáků bylo zajít k lékaři a nechat ho v domácím léčení a ne ve škole. Představte si, když je někdo v práci nemocný... příjemné to není, že.

Mám pochopení, když to jinak nejde a dospělí lidé musí do práce i nemocní. Pokud jsou schopni pracovat a dodržují jisté zásady samozřejmě. U dětí to pochopení nemám. Je mi jasné, že ne každý má babičku nebo hlídání, ale osobně jsem zastánce toho, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. 

Vše se však musí brát rozumně, že. Ano, mnozí odborníci jsou zastánci kontaktu s různými viry za účelem stimulace imunitního systému a obranyschopnosti našeho těla, zejména v dětském věku, kdy dochází k jeho vývoji . Ale to neznamená, že se sami nebo naše děti budeme záměrně vystavovat infekci. K té stimulaci stačí ty viry všude kolem nás, ta nechtěná infekce resp. onemocnění, pokud tedy člověk nežije uzavřen ve sterilním prostředí. Jsem ráda, že již odzvonilo neštovicovým mejdanům (tedy snad). 

Je třeba si uvědomit, že pokud jsme v kontaktu s infekční osobou nebo prochladneme, tak můžeme napomoc svému tělu, svému imunitnímu systému, aby ten vir přepral ještě než se vir namnoží a objeví se symptomy. Můžeme třeba kloktat, dát si bylinkový čaj, svařák nebo pustit aromalampu s nějakým olejíčkem s antiseptickými účinky (třeba Tea tree), apod. Ale samozřejmě to nefunguje vždy.

Když už něco chytíme a vir se tedy rozmnoží na našich sliznicích, tak je lépe už při prvotních symptomech zahájit léčbu dle doporučení lékařů. Všichni ta doporučení známe, ale spousta lidí zapomíná na klidový režim a nechodit do kolektivu. Co chci říct, je ta skutečnost, že je lépe zůstat doma již v počátku a vir "zahnat", než přecházet a zhoršovat svůj zdravotní stav, prodlužovat nemoc jako takovou, zvyšovat rizika následků a šířit vir kolem sebe. Zkrátka je lepší být 2-3 dny doma, než pak 2 týdny nebo hůř.

Tento příspěvek dokončuji v den, kdy mi obě dcery vyprávějí, že mají ve třídě kašlající a smrkající spolužáky. Je pro mě nepochopitelné, že nedodržují ani základní hygienická pravidla - kašlají do prostoru, o mytí rukou po smrkání (ani normálně) snad ani neslyšeli...ach jo, nezbývá než pevně věřit (a přesvědčit o tom dcery), že nic nechytneme 😨, protože psychika samozřejmě také dělá svoje🤫.

V některých případech nepomůže ani prevence a ani včasná léčba. Jako například u našeho Alexíka v 11/2018. Někdy zkrátka naše tělo nezvládne ten vir zničit, ať děláme cokoli... 

Děkuji, že jste dočetli až sem🙏

S přáním pevného zdraví Alice 🍀