Dominantní optická atrofie OPA1 plus

 Dominantní optická atrofie OPA1, diagnóza orpha kód: H1215, zvaná také Autosomální dominantní optická atrofie OPA1, ve zkratkách DOA OPA1 nebo ADOA OPA1. Asi 20% pacientů je DOA (ADOA) OPA1 plus.

Když nám tato diagnóza byla sdělena, tak mi hlavou prolétla myšlenka: Fajn, optická - oči, atrofie - úbytek. Není to tedy tak hrozné, nebude to život ohrožující, lidé s oční vadou, očním onemocněním nebo lidé slepí mohou přeci také žít šťastný život. Ale ono je to trošku komplikovanější. Tahle nemoc je způsobená mutací tzv. OPA1 genu v mitochondriální DNA a nejde jen o ten zrak. Toto onemocnění je jedno z těch, které dokazují, že v lidském těle je v podstatě vše provázáno vzájemně.

I když nám náš pan profesor vysvětlil co je to za onemocnění, všechno mi začalo docházet až při zpáteční cestě domů. Většinou to tak mám. O jaké onemocnění se vlastně jedná mi však pořádně došlo až když jsem vyhledávala informace všude možně.

Dominantní optická atrofie plus je vzácné neurooftalmologické onemocnění spojující typickou optickou atrofii s dalšími mimoočními projevy, jako je senzorineurální hluchota, myopatie, chronická progresivní zevní oftalmoplegie, ataxie a periferní neuropatie. Postihuje obě oči. Vzácněji byly s tímto stavem spojeny další projevy, jako je spastická paraplegie nebo onemocnění podobné roztroušené skleróze.

U Alexíka je "plus" zejména pro Leukoencefalopatii, jelikož má poškození bílé hmoty mozkové. Leukoencefalopatie je definována jako skupina mozkových chorob, které postihují bílou hmotu za projevů, jako jsou poruchy osobnosti, motoriky, zraku, demence, nebo akinetická katatonie.

Mutace genu OPA1 je u Alexíka vzniklá de novo (nově), a jelikož se mi nepodařilo vyhledat shodu v celosvětové databázi mutací OPA1, tak je vlastně i celosvětově unikátní ( u de novo mutací to není neobvyklé).

ADOA OPA1 plus je charakterizována bilaterální a symetrickou progresivní ztrátou zraku a nedostatkem barevného vidění, ke kterému obvykle dochází během první dekády života. Senzoroneurální hluchota se obvykle objevuje později, během druhé nebo třetí dekády života, i když může být ve vzácných případech diagnostikována i před optickou neuropatií. Od třetí dekády se mohou objevit další mimooční projevy, jako je chronická progresivní zevní oftalmoplegie, ptóza víček, proximální myopatie, ataxie a axonální senzomotorická polyneuropatie. Další projevy byly s ADOA OPA1 plus spojeny vzácněji, jako je onemocnění podobné roztroušené skleróze, migréna, kardiomyopatie, diabetes mellitus s pozdním nástupem a spastická paraplegie.

Zatímco u DOA OPA1 se uvádí odhadovaný výskyt onemocnění na 1 / 12 000 - 50 000 u DOA OPA1 plus 1–9 / 1 000 000.  V ČR bylo (dnes je to asi už více) posledních dostupných informací (11/2019), které se mi podařilo vyhledat,  35 pacientů DOA OPA1 z 19 rodin. Kolik z nich je DOA OPA1 plus, či mají také de novo mutaci genu OPA1 nebo kolik z nich jsou děti nelze dohledat. Zatím se mi nepodařilo pomocí sociálních sítí nalézt nikoho s touto diagnózou. Je na místě také podotknout, že dříve byla DOA OPA1 i DOA OPA1 plus řazeny k LHON (Leberova hereditární neuropatie optiku), samostatnou diagnózou se stala až po roce 1959.

Toto onemocnění je dědičné, ale jsou samozřejmě případy de novo (jako Alexík), tedy nově vzniklých mutací. Pokud je nějaká (nejen) mitochondriální mutace vzniklá de novo, pak to znamená, že není zděděná. Předpokládá se, že vznikla již při početí. Doposud nejsou k dohledání žádné informace o genových mutacích v důsledku vnějších vlivů. Zkrátka to, co máme v genech, to tam je už od narození, jen se to třeba neprojeví hned na začátku, ale až v průběhu života samotného a nebo za pomoci tzv. spouštěče (např. virová infekce), a nebo se to také nemusí projevit vůbec - mutace tam sice je, ale člověk je jen nositel předávající danou mutaci na své potomky (zase je tu ale šance, že potomci mutací nezdědí resp. nemají.

Příznaky, jako u mnoha jiných mitochodriálních onemocnění, tvoří celkem širokou škálu obtíží a obsahují mnoho možností v podobě přidružených diagnóz, viz. níže. Je třeba říci, že ztráta ostrosti zraku, která je hlavním symptomem tohoto onemocnění, je nebolestivá. První příznaky v podobě zhoršení ostrosti zraku se objevují zpravidla v dětském věku (některé zdroje uvádějí 5 - 8 roků života), ale jsou i případy pozdějších projevů, a někdy se na to přijde až v dospělém věku. Projevy, symptomy a jejich intenzita je individuální. Následně se přidávají další příznaky v podobě obtíží nejen se zrakem, ale také sluchem, nebo neurologického charakteru u DOA OPA1 plus např.:

Myopatie - Svalové onemocnění, při kterém svalová vlákna nefungují z některého z mnoha důvodů, což vede ke svalové slabosti.

Neuropatie - Termín používaný k popisu problému s nervy, obvykle periferními nervy na rozdíl od centrálního nervového systému (mozek a mícha). 

Oftalmoplegie - Paralýza svalů v oku nebo kolem něj.

Periferní neuropatie - Periferní nervový systém posílá informace z vašeho mozku a míchy (centrální nervový systém) do zbytku vašeho těla. Periferní neuropatie je důsledkem poškození vašich periferních nervů. Často způsobuje slabost, necitlivost a bolest, obvykle v rukou a nohou. Může také ovlivnit jiné oblasti vašeho těla.

Proximální myopatie- Symetrická slabost proximálních horních a/nebo dolních končetin.

Senzorická hluchota - Typ ztráty sluchu. Vyskytuje se v důsledku poškození vnitřního ucha, nervu, který vede z ucha do mozku (sluchový nerv).

Spastická paraparéza - Vzácná porucha, při které se v některých částech těla rozvine spasticita a slabost. Obvykle jsou zapojeny končetiny.

Axonální senzoricky motorická polyneuropatie - Stav, který způsobuje sníženou schopnost pohybu nebo pocitu (vnímání) v důsledku poškození nervů.

Cerebelární ataxie - Mozeček je oblast mozku zodpovědná za řízení svalové koordinace. Ataxie je neurologický příznak spočívající v nedostatku dobrovolné koordinace svalových pohybů. Cerebelární ataxie je forma ataxie pocházející z cerebellum. 

DOA OPA1 i DOA OPA1 plus nelze vyléčit, existují však studie, které prokazují zpomalení či dokonce zastavení progrese a ojediněle také zlepšení, a to v důsledku terapie Idebenonem. Je to však individuální záležitost, tak individuální jako je každý člověk. Díky našemu milému panu profesorovi užívá Alexík Idebenon od 2/2022. A musím si zaklepat na tzv. dubový (hlavu) a třikrát poskočit, protože poslední kontrola prokázala, že se s očima nic nezhoršilo.🙏👏🍀

Brýle nebo kontaktní čočky sice mohou korigovat existující dalekozrakost, krátkozrakost a astigmatismus, ale nenapraví ani nenapraví ztrátu zraku způsobenou ADOA. ADOA poškozuje zrakový nerv, který přenáší signál z oka do mozku. Jakmile je tento nerv poškozen, signál do mozku, a tedy i vidění, bude narušen.

Zrakový nerv - Oční nerv spojuje oko s mozkem. Oční nerv nese impulsy tvořené sítnicí, nervovou vrstvou, která vystýlá zadní část oka a snímá světlo a vytváří impulsy. Tyto impulsy jsou vysílány přes zrakový nerv do mozku, který je interpretuje jako obrazy.

ADOA plus je způsobena mutacemi v genu OPA1 (3q29), kódujícím GTPázu podobnou dynaminu, která se účastní fúze vnitřní mitochondriální membrány, energetické produkce a stability mitochondriální DNA. Jedná se tedy o mitochondriální onemocnění. OPA1 (OPA1 Mitochondrial Dynamin Like GTPase) je gen kódující protein. Mezi její příbuzné dráhy patří apoptóza a autofagie a metabolismus glukózy/energie . Anotace genové ontologie  související s tímto genem zahrnují vazbu GTP a vazbu hořčíkových iontů . Důležitým paralogem tohoto genu je DNM1. GTPáza související s dynaminem, která je nezbytná pro normální mitochondriální morfologii regulací rovnováhy mezi mitochondriální fúzí a mitochondriálním štěpením . Já vím, je to tak trošku sci-fi, že? Hodně zjednodušeně můžeme říct, že gen OPA1 je důležitý pro správné fungování mitochondrií a jejich slučování i dělení. 

Mitochondrie se nacházejí v našich buňkách v řádech tisíců až desetitisíců a nemají schopnost se "opravovat".  Zjednodušeně můžeme jejich funkci označit jako buněčnou elektrárnu, jelikož právě zde probíhají důležité procesy buněčného dýchání (o tom příště ve spojitosti s nedostatečností IV dýchacího řetězce, který byl Alexikovi diagnostikován), které stojí za výrobou tzv. ATP molekul tzv. životních elektráren - energeticky bohatý adenosintrifosfát (ATP) používaných jako „palivo“ pro průběh jiných reakcí v celé buňce.

Tak snad jsem zde uvedla vše důležité a nezapomněla na nic zásadního. V podstatě vlastně ani nevím, jestli jde nějak rozpoznat, ke které diagnóze jednotlivé symptomy u Alexíka patří. Jak (možná) víte, Alexík má mitochondriální mutace dvě, jednu na genu OPA1 (o které píši v tomto článku) a druhou na genu Chd3 (viz. článek Snijder's blok Campeau syndrom) a k tomu ještě ta nedostatečnost IV dýchacího řetězce, epilepsie, poškození mozku a další přidružené dg.  Vůbec ta kombinace všech těch onemocnění je přinejmenším zarážející a zřejmě i vzácná. Ano, často si kladu otázky: Proč zrovna Alexík? Kde nastala chyba? Je ve hře nějaká intoxikace v těhotenství? Udělala jsem něco špatně? Byť mne lékaři ujišťovali, že se to tak prostě někdy stane bez příčin, všechno se to při početí namíchá a chybička se vloudí, tak hledám odpovědi a asi nikdy nepřestanu hledat. A věřte mi, nejraději, kdybych tedy mohla, tak to z něj všechno "odsaju", všechno vezmu na sebe. 

Čím víc pátrám po informacích, tím více si uvědomuji nejen jak je lidské tělo složité, ale také jak je vše propojeno a propleteno. 

Děkuji, že čtěte náš blog🙏🍀

S přáním všeho dobrého Alice 🍀

Zdroje:

https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6798706/

https://www.orpha.net/consor/cgi-bin/Disease_Search_Simple.php?lng=CS

https://bmcophthalmol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12886-022-02546-0

https://www.csnn.eu/casopisy/ceska-slovenska-neurologie/2020-1-4/dominantni-kjerova-atrofie-optiku-asociovana-s-mutacemi-v-opa1-genu-121147

https://www.pablikado.cz/dokument/Q60Tht6woG3Wm1sQ