Proč sbírka na auto?

 Tento příspěvek jsem začala psát, když jsem váhala, zda tedy sbírku uskutečnit nebo ne. Pořád ho upravovala, protože se mi zdál příliš dlouhý, ale kratší to nezvládnu. Asi se ptáte, proč sbírka na auto, když už jedno máme. No, cítím potřebu Vám osvětlit celou situaci. Potřebuji mít čisté svědomí. On to asi stejně nikdo nebude číst, ale kdyby…

Proč sbírka na auto? Protože se snažím předejít situaci, kdy zůstaneme úplně bez auta a ještě s dluhem vůči státu (vrácení poměrné části příspěvku na auto). Rodina a přátelé už víc pomoc nemohou. Když by se nám podařilo auto prodat, tak to nebude stačit ani na vrácení poměrné části příspěvku natož na jiné spolehlivé auto.

Zkrátka potřebujeme spolehlivé auto a je mi jedno jak bude vypadat, hlavně aby bylo spolehlivé a vešel se tam Alexíkův vozíček a potřeby.

Představte si, že pořídíte (roku 2020) auto s pověstí nezničitelného vozu. Volvo XC90 D5 r.v. 2009. Je sice starší, ale i na STK slyšíte, že je ve velmi dobrém technickém stavu vzhledem ke stáří i najetým kilometrům. Pak (ca. 2 měsíce po STK) je ale třeba doplnit klimatizaci. Ok, auto máte krátce a tak vyberete samozřejmě nejbližší servis. Tam se ale dozvíte, že klimatizace netěsní. Stane se, auto tam necháte s tím, že se automechanik podívá i na ruční resp. nožní brzdu. No a pak už jen zvoní telefon a automechanik hlásí další nedostatky. Ok, říkáte si. Není důvod nevěřit, nepředpokládáte nějaké nečisté úmysly vzhledem ke skutečnosti, že snad celé město ví co Vás potkalo. Alexik měl tenkrát velmi špatné období, denně jsem telefonicky konzultovala s lékaři a byla jsem orientovaná pouze na něj.

S pomocí rodiny a přátel (někdo daroval, někdo půjčil) zvládnete zaplatit za opravy vč. materiálu (a vč. nových pneumatik z roku 2018 - zjistili jsme až následně) téměř 100 tisíc. Auto konečně vyzvednete (po 3 týdnech) a i když klimatizace stále netěsní a zadní brzda zůstala bez opravy, přes motor ležela zapomenutá hadička (automechanik napravil a namontoval s tím že zapomněl) tak stále věříte, že všechno opravené bude v pořádku. Nic jiného Vám ani nezbývá. Hlavní je, že jste pojízdní a nemusíte si půjčovat auto u kamaráda. Ale…

Nikomu nepřeju tu situaci, kdy najednou auto zhasne a zastavuje, kolem se prožene hlasitě troubící kamion jen několik cm vedle auta, děvčata oči návrh hlavy, v náručí držíte v podstatě kolabujícího syna a manžel za volantem si cpe nitroglycerin pod jazyk a rozdýchává to.

Celou situaci jsme zvládli, ještě že nejsme jedni z těch co panikaří. Mohlo to dopadnout daleko hůř, tragicky pro nás všechny. 

Celá rodina jsme zůstali v Motole, kde naštěstí umožňují ubytování rodinných příslušníků na tamní ubytovně.

Když se Alexik zlepšil, opětovně vybojoval zlepšení, tak jsem to začala řešit. Auto šlo do autorizovaného servisu, kde jsme zjistili, že v podstatě vše co bylo opraveno se musí opravit znovu. Navíc se objevila poškození a nedostatky jako např. Čerstvě stržený závit DPF jednotky (takže už mi bylo jasné proč ten automechanik měnil 2x to samé čidlo), špatně usazený motor, klínový řemen příliš volný a příslušenství nebylo měněno, i když mělo, svíčky které měli být vyměněné se musely navařovat, vstřiky které byli čištěny byly poškozené …no výčet je dlouhý…. Opět se s pomocí rodiny a přátel zaplatilo přes 60 tis. aby jsme měli pojízdné auto. A po pár dnech dalších 30 tis. No a pak byly navrženy další opravy… Samozřejmě jsem se chtěla bránit a podala jsem 10/2020. Nebylo a není mi jasné, jak se z auta v dobrém stavu, stalo totálně vyježděné během ca. 2-3 měsíců z nichž 3 týdny bylo auto v tom spropadenelém servisu.

Vzhledem k probíhajícímu soudnímu sporu, raději neuvádím konkrétní údaje o autoservisu či o automechanikovi. A ano, nejprve jsem se poradila s advokátem. Ano, poradil mi a já se řídila jeho radami, ale je to celé zamotané. Ano, podala jsem žalobu jménem Alexíka, tedy po předchozím zaslání předžalobní výzvy. Žaloba byla podána na částku, kterou jsme zaplatili za opravy tomuto automechanikovi, vic jsme nechtěli. Ano, Alexíkovi byl stanoven opatrovník i advokát v jedné osobě. Vzhledem ke skutečnosti, že nám nebyla vystavena jediná objednávka, kalkulace či faktura (nejprve automechanik říkal: “až na konci”, pak se oháněl tím, že by jsme zbytečně museli ještě doplácet DPH 30%), takže máme v ruce záznam v servisní knížce, nálepku na dveřích a cáry ručně psaných poznámek automechanika. Zkrátka to, co nám neochotně vydal na naše náléhání (když se manžel do servisu vrátil krátce po vyzvednutí auta, kuli té hadičce přes motor - automechanik ji tam zapoměl dát), že to musím mít alespoň nějak podložené. 

Teď to vidím jako, že jsme zaplatili za stejné opravy dvakrát, plus další opravy nutné v důsledku těch zpackaných, a auto potřebuje ještě další opravy (např. kardan a poloosy, které byly při pořízení auta v pořádku), a v případě neúspěchu u soudu nám bude ještě uložena povinnost hradit náklady s tím vším spojené tomu, kdo nám to všechno způsobil. Nehledě na fakt, že jestli se auto stane nepojízdným nebo jej prodáme, budeme ještě muset vracet část příspěvku na motorové vozidlo, který byl hlavním zdrojem k pořízení předmětného automobilu. Dne 14.6.2022 jsem tedy přistoupila na doporučení advokáta a svolila jménem Alexíka k možnosti tzv. nulového vyrovnání. To znamená, že nikdo nikomu nic platit nebude a my se zavážeme, resp. muž, že nebude uplatňovat jakékoliv nároky na vrácení peněz za opravy, které byly provedeny znovu v autorizovaném servisu. Dle advokáta by se to stejně nevyplatilo.

Ještě asi 3-4 týdny před prvním soudním stáním přišla protistrana s návrhem na mimosoudní vyrovnání. Nabídli ca. polovinu první faktury, kterou jsme zaplatili za zpojízdnění vozidla v autorizovaném servisu, tedy 30 tisíc. Odmítli jsme s tím, že by jsme čekali alespoň výši té první faktury. To zase odmítli oni. Při prvním stání, na které jsme na radu advokáta nešli (pro případ možného předvolání jakožto svědků v dalších stáních) se obhajoba protistrany hájila pro mne nepochopitelným zdůvodněním. A věřte mi, nechala jsem si to sáhodlouze vysvětlit. Jejich obhajoba byla totiž postavena na tom, že muž se v autoservisu jednoznačně nevyjádřil, že jedná jménem svého nezletilého syna jenž je majitelem vozidla. Manžel sice uvedl, že potřebuje auto v dobrém technickém stavu pro syna a souhlasil s navrženými opravami (Co mu zbývalo, že.), automechanik viděl malý i velký technický průkaz a byl obeznámen s tím, kdo je majitel a kdo pojistník, no ale manžel asi jednoznačně neuvedl, že jedná a souhlasí s navrhovanými opravami jménem syna. 

Tak já to právo nechápu. Biologický otec, uvedený v rodném listu, žijící ve společné domácnosti, pojistník daného vozidla, kterému je ze zákona daná rodičovská povinnost, m.j. jednat v zájmu svého dítěte, hájit jeho práva a spravovat jeho majetek, musí v takovýchto případech jednoznačně uvést: “Jednám jménem svého nezletilého syna.” 

Když to tak neřekl, tak totiž z právního hlediska byl uzavřen smluvní vztah, byť ústně bez jakýchkoli písemností a podpisů, mezi manželem a automechanikem. Takže žalobcem měl od počátku být manžel. Ale ten mohl žádat pouze o vrácení peněz za některé opravy. No, rozum mi zůstává stát.

 Alexíkovi vznikla škoda, to ano, ale co z této by bylo posouzeno jako škoda soudním znalcem? Soudní znalec, dle mého názoru (v návaznosti na podrobné vysvětlení), po takové době z fotek a několika e-mailu zachycujících komunikaci s autorizovaným servisem ohledně oprav, resp. náprav oprav, ve spojení se svými tabulkami, mnoho neposoudí.

Možností bylo, že by manžel požadoval zpět peníze za opravy, které se musely dělat znovu (jak uvádím výše). Bez dokladu, slovo proti slovu, které z oprav by pak byly uznány soudním znalcem… šance mizivé. 

Jsem přesvědčena, že neadekvátním zásahem do vozidla jedním nejmenovaným automechanikem z jednoho nejmenovaného autoservisu se auto prostě poškodilo. Je to stroj a jedno navazuje na druhé. Co jsme mohli, to jsme za pomoci rodiny a přátel nechali opravit. Prostě je tu ta obava, že auto zase selže. Je tu ta nejistota, že nevíte, jak dlouho to auto ještě vydrží. Ani nám to nikdo není schopen říci, možná najezdí ještě tisíce kilometrů, ale možná jen stovky. Nevíme, zda se pan automechanik nepodíval i na nějaké jiné součástky a zda jsou tedy nějaké skryté vady (např. repas turba provedeny ti automechanikem), které nebyly odhaleny ani v autorizovaném servisu a ani u STK ve smyslu záměny součástek za součástky s nižší životností. Jak se z auta ve velmi dobrém technickém stavu stane během 3-4 měsíců totálně vyježděný automobil je mi záhadou a asi i zůstane.

Až na poloosy a kardan se nám podařilo doporučené opravy postupně uskutečnit. Turbo repasované od servisu XXX zatím funguje. Auto je pojízdné a úspěšně prošlo technickou kontrolou, ale celkem často svítí kontrolky pro servis - proč, to nám nikdo neřekne, jelikož diagnostika ukazuje OK (že by následek manipulace ze servisu XXX?). Klimatizace zatím neopravena - netěsní. Pravidelně necháváme auto opětovně kontrolovat. Vyhýbáme se dálnicím a jezdíme velmi opatrně. Z cesty trvající za normálních okolností 2 hodiny je cesta na 3,5 - 4 hodiny s obavami, které nám asi nikdo nemůže vymluvit. Prostě tomu autu nevěřím, za volant se bojím (řídí jen manžel). Čím delší cesta, tím náročnější je to pro Alexíka i manžela. Auto se stalo zdrojem stresu a nervozity vyvolávající srdeční ataky u manžela. Nejlepším východiskem tedy je, pokusit se auto vyměnit. 

Tak jednoduché to ale není. Jakmile auto prodáme, nebo se stane nepojízdným, tak musíme uhradit poměrnou část příspěvků na motorové vozidlo zpět úřadu práce, resp. státu. Vzhledem ke skutečnosti, že je to dva roky od čerpání příspěvku, pak to bude zřejmě nemalá částka. Až uhradime, tak můžeme zkusit žádat opětovně o příspěvek na motorové vozidlo. Otázkou však je, zda nám bude přiznán.

S přáním pevného zdraví Alice