Život s více diagnózami

 Tak hrozně rychle ten čas běží....únor i březen je za námi a je tu duben. V únoru jsme toho moc nezvládli, tedy hlavně já. Nějak nestíhám... už od začátku roku si slibuji konečně dopsat příspěvek o mikrobiomu, ale nějak mi nezbývá čas. A to mám samozřejmě v plánu napsat ještě články o  dalších Alexíkových diagnózách....což je vlastně takový vedlejší cíl tohoto blogu. Informace o různých nemocech. Jak většina z Vás ví, začátkem února se k nám nastěhoval covid. Podařilo se nám ho vyhnat, ale o tom se dočtete více v članku: Nastěhoval se k nám covid V únoru dostal Alexík svou první sádru. Ta první sádra byla v pořádku. Po týdnu se sundala a vypadalo to, že nožka se rovná. Druhá sádra už tak fajn nebyla. Paní doktorka se tak snažila a opravdu mě to mrzelo, ale sádru jsem sundala čtvrtý den po nasazení. Proč? Nožka si v sádře zkrátka udělala své místo, zkroutila se... i přes to, že jsme dodrželi veškerá doporučení. První 24 hodin nešlapat, tak jsem Alexíka nosila na záchod nebo tř...

 No a zase v únoru. Přesně po roce se k nám zase nastěhoval covid. Odkud se k nám dostal mohu pouze odhadovat, ale to není důležité, důležité je, že jsme ho zvládli.👍🙏🍀 Postupně se covid zmocnil každého člena naší domácnosti. Dokonce i Loli jeden den pšikal🦜.🤔🧐😜 Tentokrát jsem byla první já. Ve čtvrtek jsem se vzbudila a bylo mi tak nějak divně. Přikládala jsem to nateklé dásni zašité po vytržení zubů, která byla stále nateklá, a také jsem v posledních několika dnech spala v průměru tak 3 hodiny denně. Neměla jsem rýmu ani kašel, prostě jen ta dáseň a celkové vysílení. V ten den jsem ještě běžela do školy pro Alexikovo vysvědčení, samozřejmě jsem měla respirátor (nesundavám ho nikde, jen u zubaře 🤔) a držela jsem odstup jako vždy. No a stejně se mi s největší pravděpodobností podařilo nakazit kamarádku, mého anděla na telefonu, což mě hrozně mrzí 🥺. A to jsem u ní v kanceláři byla snad jen 5 minut a samozřejmě i tam s respirátorem a odstupem. Kdybych si byla vědoma, že mám...

Vstoupili jsme do Nového roku 2023 a už je tu konec prvního měsíce, který byl pro mne osobně trošku chaotický. Čas hrozně rychle utíká a já mám pocit, že ten měsíc uběhl snad rychleji než týden.  Hned na začátku ledna jsem vyřídila úřední záležitosti. Nevím jestli jsem "tudů", ale pokaždé ty formuláře doslova studuju jak otázky IQ testu. Vzpamatovala jsem se z nedoplatků za plyn i vodu a vyrovnala se zvýšením nájmu i záloh na vše.  No a pak začala honba za termíny kontrol celé rodiny a předpisy léků pro ty naše dva marody. Něco emailem, něco telefonicky... Nevypadá to tak, ale telefonovat je někdy celkem oříšek. Když totiž Alexík nespinká a já telefonuji, tak se dožaduje telefonu aby pozdravil... No a to se pak sápe po mně, po telefonu, s taťkou nebude ani náhodou protože přeci musí říct "ahoj"🤪 do toho telefonu. Takže většinou vyčkávám když spí. Navíc je jasné, že sestřičky nezvedají jen telefony , ale asistují lékařům, evidují pacienty a připravují jejich karty a...

 Další celkem nevšední diagnóza, která byla u Alexíka vyřčena je právě nedostatečnost IV dýchacího řetězce. Když to člověk slyší poprvé, tak se samozřejmě hlavou prožene, že je to spojené s plícemi. No je fakt, že nám to ještě ke všemu bylo sděleno před propuštěním z hospitalizace, jejímž důvodem bylo respirační selhávání. Takže okolností tomu zkrátka tak nahráli, že jsem si opravdu v prvním momentě myslela, že Alexík bude mít velké problémy s dýcháním. Naštěstí nám vzápětí paní doktorka vysvětlila co to vlastně je a já se následně dala do pátrání. Víte, asi se opakuji, ale z těch rozhovorů s lékaři si člověk moc neuvědomí závažnost či nezávažnost diagnózy. Člověk, nebo alespoň já jsem tak nějak obrněná a všechno přijímám až podezřele pohodově, ale je to jen v momentě té dané konzultace. Zkrátka jsem člověk, který tu hysterii drží v sobě a také zpracovává v sobě. Já to dělám tak, že pak ještě několikrát čtu lékařskou zprávu, v hlavě si přehrávám ten rozhovor a následně se vydávám d...

 Vážení přátelé, v předvánočním a vánočním shonu toho moc nestíhám, ale všem, kteří navštěvují náš blog chci popřát krásné svátky (ono už je sice po nich, ale lépe pozdě než nikdy, že) a do Nového roku hlavně zdraví, štěstí, úspěchy a spoustu lásky. Kdo nás sledujete na Instagramu nebo Facebooku, tak tuhle "fotku" znáte 😁 Slíbila jsem si, že 24. - 26.12.2022 budu odpočívat a "nic" nedělat.😄 Opravdu se snažím to dodržet 👏, abych s odpočinula, takže krom péče o Alexíka, hraní s Alexíkem a děvčaty, vaření, zkrátka každodenní rutiny, vlastně nic nedělám 🤫. Dobře, vlastně je to pořád stejný kolotoč, ale vypustila jsem alespoň prádlo a vytírání 😆. Představte si, dokonce jsem zvládla shlédnout již 5 dílů seriálu Wednesday👍, sice s přestávkami, ale shlédla (na doporučení dcer😉). Po jak dlouhé době to bylo ani nevím, ale určitě zvládnu i další dva díly 😁. Je to takový trošku morbidní, temný seriál pro náctileté, volné pokračování rodiny Adamsových... ale je dobré věd...

 V tomto článku nečekejte recepty či návody na zdravou pestrou stravu, tento článek je o těch trampotách kolem stravování. Ale o kousek níže naleznete i odkazy, které Vám třeba budou přínosem, tak jako nám.🍀 Všichni něco jíme a udržujeme (nebo také ne) nějaký životní styl. Já osobně jsem nikdy moc nesledovala nějaké tuky, sacharidy, protein, apod. Neřešila jsem nějaké diety, jedla jsem to, na co jsem měla chuť, co mi chutnalo, a sama za sebe to tak dělám i dále. Takže Alexíkův příjem potravy byl pro mne celkem oříšek umocněný na pořádný ořech, jelikož Alexik toho spoustu odmítal jíst. Docela dlouho jsem se v tom doslova plácala.  Když byly děti maličké, tak jsem nechtěla moc dávat takové ty kupované příkrmy a umělá mlíčka. U děvčat se mi podařilo plně kojit do 6 měsíců a pak jsem začínala s příkrmy. Samozřejmě jsem je kojila i dále. Starší do 17 měsíců a mladší dokonce do 28 měsíců. Měla jsem silné mléko, alespoň podle MUDr. U Alexíka se mi to pokazilo, ten byl plně kojený je...